poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Související kategorie

Vybrané knihy z kategorie "13. století"

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Člověk jako tělo a duše v Teologické sumě (4 vydání)

Tomáš Akvinský
česky
Celkové hodnocení:
Vzhledem k tomu, že Tomášova základní perspektiva v Teologické sumě je teologická, nikoliv biologická či filosofická, neptá se Tomáš ve svém „traktátu o člověku“ na biologické tělo (tj. na tělesnou substanci) a jeho povahu, ale zaměřuje se v první řadě na duchovní substanci člověka, tj. na duši. Tělu se v této otázce věnuje pouze natolik, nakolik má význam pro otázku duše. To konkrétně znamená, že ho zajímá způsob, jímž je lidská duše s biologickým tělem sjednocena. Kromě toho se také snaží v článku 3, resp. 7, vymezit povahu lidské duše vzhledem k povaze duše zvířat, resp. andělů. Setkáváme se zde se snahou určit, v čem se duše lidská odlišuje od duší obou kategorií tvorů. Jedná se tedy o určení místa člověka v řádu stvoření s ohledem na duši. ... Celá otázka ale začíná mnohem překvapivějším dotazem: „Je duše těleso?“ Byť materialistická medicína a biologie pracuje s pojmem duše jako se souhrnným pojmem označujícím neurofyziologicky definované funkce, může takto položená otázka na první pohled vzbuzovat údiv. Zdá se, že jen málokdo by byl schopen koherentně vysvětlit, co podle něj duše je. Většina lidí má představu čehosi netělesného, duchovního (ať už si pod duchovním představujeme cokoliv), vznešeného. Jak by si někdo mohl duši představovat jako těleso? A přesto tato otázka zaznívá hned v samém úvodu. Vysvětlení je třeba začít uvedením definice „duše“, z níž Tomáš vychází: „Duše je první princip života v živých jsoucnech.“ ... Co to tedy znamená, že je duše principem života a proč je nutné tento princip odlišit od čistě biologických funkcí? Ačkoliv za principy jednotlivých tělesných funkcí lze považovat cosi tělesného (oko je principem vidění), při hledání odpovědi na otázku po duši se nelze omezit na některou ze životních funkcí, ale je třeba hledat princip, který všechny tyto činnosti umožňuje. Je třeba se ptát, co je principem života živého tělesa. Kdyby takový princip neexistoval, pak by ale nutně všechna tělesa musela být neživá. Otázka tedy je, co je tím, co oživuje tělo, co je oním prvním principem. Tento první princip nemůže být ničím tělesným, protože kdyby byla životním principem tělesnost jako taková, pak by všechna tělesa musela být živá. Tento první princip života je to, díky čemu člověk, v tento okamžik konkrétně lidské tělo, existuje jako živé těleso. Tomáš svou odpověď zakončuje následujícím vysvětlením. Jako teplo, jež je principem ohřívání, je samo netělesné, ačkoliv je aktem čehosi tělesného, tak je také duše, jež je principem života, sama netělesná, ačkoliv je aktem těla. ... (Z úvodní studie)
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Tajemství Ďáblovy bible: nastaly poslední dny lidstva? : proroctví ukryté v nejpodivnější knize světa (3 vydání)

Arnošt Vašíček
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Legenda aurea (3 vydání)

Jacobus de Voragine
česky
Celkové hodnocení:
„Zlatá legenda“ (Legenda aurea) je vyvrcholením více než tisíciletého vývoje latinské legendy, tj. vyprávění o životě a zázračných skutcích svatých. Složil ji nejspíše koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine. Autor ji koncipoval jako základní příručku pro dominikánské kazatele, ať působili kdekoli. Na základě dosavadní legendistické literatury zpracoval a podle sledu církevního roku seřadil 176 vyprávění o svátcích Kristových a o svatých, uctívaných v celé katolické Evropě. Legenda aurea později zastínila všechny ostatní sbírky legend (proto se také nazývá „Zlatá“) a dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech. Jakub de Voragine měl vypravěčské nadání. Svým čtenářům přibližuje pravdy víry v pou­tavých příbězích, z kterých měli potěšení jak duchovní, tak nejprostší laici. Proto hned ve 13. století začala být „Zlatá legenda“ překládána a adaptována do národních jazyků, do některých dokonce několikrát. Jednotlivé příběhy z ní pronikaly do lidových vyprávění a jsou obsaženy i v pohádkách. Česky byla zpracována r. 1357 neznámým českým domi­nikánem, působícím na Pražském hradě, který byl ve styku s králem Karlem IV. i s jeho kancléřem Janem ze Středy. První novočeský překlad výboru ze „Zlaté legendy“ (Vyšehrad, 1984) byl koncipován tak, aby v něm byly zastoupeny nejrůznější typy Jakubových legend. V témž duchu byl výbor později rozšířen, takže zpřístupňuje česky asi třetinu „Zlaté legendy“. Kromě toho přináší i několik ukázek z legend o českých světcích (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila), které byly k základnímu souboru přidány.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Šarlatové zrnko (2 vydání)

Ellis Peters
česky
Celkové hodnocení:
od 152 Kč
od 179 Kč
od 152 Kč
od 203 Kč
od 172 Kč
od 195 Kč
od 90 Kč
od 191 Kč
Nový román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa provokuje. A nejen tím, jak je skvěle napsaný, jak vysoký styl a básnivý jazyk nabízí, jak…
Radim Kopáč, 2. prosince 2015, iDnes.cz
Dle autorova zvyku román začíná úvodem z historie, kdy se dozvíme, co se vlastně stalo s Attilou. Další kapitola nás už zavádí do současnosti.…
Pavla Sklenářová, 17. června 2014, VašeLiteratura.cz
TOPlist