poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Související kategorie

Vybrané knihy z kategorie "předválečné"

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Stavební slohy ve Francii (2 vydání)

Marc Peschke
česky
Celkové hodnocení:
Typické znaky všech stavebních slohů v devíti kapitolách - od Římanů až k architektuře po roce 1945 Náročně zpracované ilustrace nejdůležitějších staveb a mnoho dalších detailních kreseb Průběžná časová lišta pro rychlou orientaci Tematické statě o architektonických zvláštnostech, stavbách a architektech Praktické přehledné mapy k jednotlivým epochám s nejdůležitějšími městy a stavbami Obrázkové lišty k jednotlivým epochám Krátké životopisy nejdůležitějších stavitelů a architektů Dějiny stavitelství, to je sled různých slohů, které lze rozeznat podle jednoduchých znaků. Architektura je ovšem víc než to: architektura je viditelné vyjádření dané kultury. Architektura je víc než jiná umělecká odvětví zakořeněna ve skutečnosti a orientuje se na ni. Stavby se musí přizpůsobovat potřebám svých uživatelů, v nejlepším případě ale ze své funkce - a tedy ze skutečnosti - vyrůstají. Během doby si pak vytvářejí i vlastní dějiny. Co spojuje římské stavby v Provence, nádherné amfiteátry, slavný Maison Carrée v Nîmes nebo akvadukt Pont du Gard s postmoderními stavbami v Paříži? Nejsou to jen základní statické poznatky, které platí dodnes. A není to ani známý fakt, že postmoderna s velkým potěšením drancuje estetickou pokladnici římského umění. Především je to úkol reprezentovat, který je těmto stavbám společný bez ohledu na tisíciletí. Architektura je výrazem duchovních dějin - a různé stylové epochy jsou výrazem měnících se názorů a podob světa. Motorem dějin stavitelství byly po dlouhou dobu církevní stavby - teprve v novověku, především v období klasicismu, byly v tomto smyslu nahrazeny stavbami profánními. Stavby se ale vzájemně neliší jen svým slohem: dějiny stavitelství psaly i stavební materiály. V římských dobách se už stavělo z kamene, ale tato dovednost byla brzy zase zapomenuta. Začaly se stavět kostely dřevěné, z nichž ani v jediném případě nic nezbylo. Byla to úloha \"karolinské renesance\", dopracovat se znovu k dovednosti používání kamene. Ve středověku byla obvyklým způsobem řešení architektonických problémů výstavba z kamene a také z cihel. Na co by se ale nemělo zapomínat: obydlí a přístřeší velké části obyvatelstva byla až do novověku stavěna z prostých prken - a jsou navždy ztracena. Od 19. století se vedle klasických stavebních materiálů začaly používat i nové (sklo, železo, beton a později umělé hmoty), z nichž mnohé se v architektuře uplatňují dodnes.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Rozvrat: Mnichov a náš osud (2 vydání)

Vilém Hejl
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Vývoj právní úpravy pojišťovnictví (1 vydání)

Karel Schelle
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Stavební slohy v Německu (1 vydání)

Marc Peschke
česky
Celkové hodnocení:
Typické znaky všech stavebních slohů v devíti kapitolách - od Římanů až k architektuře po roce 1945 Náročně zpracované ilustrace nejdůležitějších staveb a mnoho dalších detailních kreseb Průběžná časová lišta pro rychlou orientaci Tematické statě o architektonických zvláštnostech, stavbách a architektech Praktické přehledné mapy k jednotlivým epochám s nejdůležitějšími městy a stavbami Obrázkové lišty k jednotlivým epochám Krátké životopisy nejdůležitějších stavitelů a architektů Naše přehlídka stavebních epoch začíná u římské Porta Nigra v Trevíru - a končí olympijským areálem v Mnichově. Mezi nimi leží dvě tisíciletí dějin stavitelství, které ale nejsou pouhým sledem stavebních slohů: jsou zrcadlem celého kulturního života. Stavitelství je zrcadlem duchovního ladění, jak to na příkladu gotiky popsal ve svém spise \"Duch stavitelského umění\" architekt Fritz Schumacher: \"Gotický stavitel dokázal všechny tyto prvky sloučit v jediném výtvoru, který před námi stojí jako mocná, nedělitelná jednota.\" A pokračuje: \"Všechny části navzájem váže neviditelný duchovní řád, takže bychom mohli říci: vládne tu jako zákon, podobně jako každému krystalu nebo každé rostlině vládne předurčený zákon růstu.\" Architektura je tedy viditelným výrazem myšlení určité doby. Jestliže gotické stavitele spojovaly dobové názorové proudy - mystika, scholastika a přírodní vědy, učinila renesance nejinak. Na počátku 15. století znovu objevila římského stavitele Vitruvia, jehož spis \"De architectura libri decem\" silně ovlivnil i Albrechta Dürera. Jeho nauka o architektuře hovoří o pevných vztazích mezi mírami a počty: o její geometrii. Antické stavitelské umění je hvězdnou stálicí architektů všech dob: už umění karolinské říše si od pozdního 8. století připomínalo antiku - a \"karolinská renesance\" položila základ středověkému stavitelství. Karolinský oktogon v Cáchách, vysvěcený v roce 805, je nejstarší stavbou zaklenutou kupolí severně od Alp a první velkou kamennou architekturou německého umění, která se zachovala dodnes. Stavba je ovšem stěží myslitelná bez svých vzorů, jakým byl např. kostel San Vitale v Ravenně. Z Říma a Ravenny pocházejí také mramorové sloupy empory, odstraněné Napoleonem v roce 1794, které se částečně podařilo nahradit v roce 1814. Karel Veliký se považoval za pokračovatele tradice antických vládců a umění jeho doby mělo tuto myšlenku symbolizovat - asi proto byl také trůn Karla Velikého zhotoven z antických mramorových desek. Karlovy představy antického vládce nebyly zapomenuty ani v době císaře Fridricha I. Barbarossy. Karlův kult dal ve 12. a 13. století vzniknout nádherným uměleckým dílům (jmenujme např. schránu na Karlovy ostatky v Cáchách a velký kruhový svícen), jež měla připomínat Karla a jeho antické vzory. Gotika připojila ke stavbě podélný chór, s jehož stavbou se započalo v roce 1355. V 18. století musely karolinské mozaiky ustoupit barokní štukové výzdobě, ale už ke konci 19. století se historismus opět rozpomněl na antické vzory - a osobitě je transformoval v duchu své vlastní antikizující obraznosti. V roce 1978 se cášská palácová kaple stala prvním německým příspěvkem ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO. Cesta dějinami architektury je tedy cestou minulým i současným myšlením lidstva. Je často zarážející, jak velice se duchovní postoje zdají si vzájemně podobat: například prostorový účin některých románských bazilik (třeba klášterního kostela v Alpirsbachu nebo i Einhardovy baziliky ve Steinbachu), míra jejich oproštěnosti od jakékoli zdobnosti a prostá krása hladkých stěn vnukají myšlenku na souznění se současnou architekturou, třeba se stavbami Maria Botty v Tessinu - nebo některými díly finského architekta Alvara Aalta.
od 172 Kč
od 179 Kč
od 180 Kč
od 203 Kč
od 172 Kč
od 195 Kč
od 90 Kč
Stylistických zakopnutí a novinářské hantýrky je ve Vlaku do Výmaru trochu více, než bych od podobně seriózní, byť esejisticky laděné publikace…
Eva Voldřichová Beránková, 4. ledna 2014, iLiteratura.cz
Kniha je velice čtivá a působivá. Čtenář nepotřebuje mít extra předběžné znalosti z psychologie, aby si tuto knihu mohl přečíst. Knihu doporučuji…
Pavla Sklenářová, 27. července 2014, VašeLiteratura.cz
TOPlist