poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Související kategorie

Vybrané knihy z kategorie "2. světová válka (1939-1945)"

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (4 vydání)

Richard Glazar
česky
Celkové hodnocení:
Dnes již klasické dílo memoárové literatury. Příběh vzpoury a útěku z Treblinky sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu nepodařilo vydat a poprvé vyšla až v německém překladu roku 1992 (česky 1994). Pro čtenáře jsou tyto paměti dokumentem, před nímž bledne každá románová fikce: autor jako ojedinělý svědek pekla vyhlazovacích táborů zachytil lidské dispozice ke zlu, ale i věčnou touhu člověka po svobodě. Richard Glazar (1920-1997) původem z Prahy a Kolína dospíval na sklonku 30. let a jelikož z rasových důvodů nemohl studovat, pracoval jako dělník. V září 1942 byl deportován do Terezína a měsíc poté na východ. Ocitl se ve vyhlazovacím koncentračním táboře ve středním Polsku a náhodou byl vybrán do pracovního komanda na třídění šatů. Díky nezlomné víře v nutnost vydat svědectví a díky solidaritě mezi vězni se v táboře rozvinula ilegální činnost. 2. srpna 1943 propuklo dlouho připravované povstání, jehož se zúčastnilo také šest českých a slovenských Židů. Dvěma z nich - Richardu Glazarovi a Karlu Ungerovi - se podařilo z Treblinky uprchnout. Shodou šťastných náhod se oba dostali od polské řeky Bug až do německého Mannheimu, kde s novou identitou získali práci v místní kovárně a pracovali až do osvobození americkou armádou. Vystudoval ekonomii, cizí jazyky, pracoval v zahraničním obchodu, ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a nakonec v ČSAV. V 60. letech svědčil v düsseldorfském procesu proti bývalým věznitelům z Treblinky a své svědectví sdělil i v Lanzmannově filmu Šoa. Po sovětské okupaci 1968 emigroval do Švýcarska, kde trvale žil až do poloviny 90. let. V říjnu 1997 obdržel od prezidenta řád TGM. Na sklonku roku 1997 spáchal sebevraždu.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha (2 vydání)

Heinz Pannwitz
česky
Celkové hodnocení:
O atentátu na Heydricha už bylo napsáno a vydáno mnohé. Všechna literární zpracování byla víceméně poplatná buď době, ve kterých vznikala nebo byla ovlivněna snahou o takové zpracování, které by zajistilo maximální čtenářský zájem. Heinz Pannwitz, za války šéf oddělení pražského Gestapa, byl krátce po 27. květnu 1942 jmenován šéfem zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Jeho zpráva je tedy historicky nejcennějším dokumentem o všech okolnostech atentátu na Heydricha, ale i o chování jeho vykonavatelů a spolupracovníků v kritických dnech po atentátu. Současně také dává nahlédnout do myšlení těch, kteří rozhodovali o odvetných opatřeních proti českému lidu a v jistém slova smyslu i o stavu české společnosti před atentátem a po něm. Pannwitz byl zvláštní postavou. Byl špičkovým vyšetřovatelem, ale pro neshody s nadřízenými sám požádal v září 1942 o přeložení na Východní frontu. Po svém zatčení francouzskou vojenskou policií počátkem května 1945 v Rakousku byl na vlastní žádost vydán nikoliv západním spojencům, ale do Sovětského svazu. Kupodivu nebyl Sověty popraven a po odpykání trestu se vrátil do Německa, kde v roce 1959 na základě svých vzpomínek a dochovaných dokumentů, napsal zprávu v podobě, ve které ji předkládáme českému čtenáři. Text byl podroben analýze a editaci významného historika Stanislava Bertona, který už řadu let žije v Austrálii a který tento text získal z rukou Pannwitzovy manželky po jeho smrti.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Bouře nad Atlantikem. (5. díl /) (2 vydání)

Andrzej Perepeczko
česky
Celkové hodnocení:
Druhá světová válka, největší v dějinách lidstva, se na moři odehrála převážně na dvou oceánech, Atlantiku a Pacifiku. V Tichém oceánu k největším bojům docházelo mezi Japonskem a Spojenými státy, jejichž floty do bojů výrazně zasahovaly, v Atlantiku proti sobě stálo Německo a Velká Británie (ve Středozemním moři pak především, i když ne výhradně, Velká Británie a Itálie). Když autor začínal psát „Bouři nad Atlantikem“, uvědomoval si obrovský rozsah práce, která na něj čeká, přestože tematikou týkající se námořní války, nejen druhé světové, se zabývá více než třicet let v mnoha vydaných knihách a jiných publikacích. V předkládané knize pro čtenáře soustředil popis válečných operací výhradně v Atlantiku včetně okrajových moří, jako je Baltik, Severní moře, Středozemní moře a v malé ukázce se objevilo také Černé moře. Nacházejí se zde nezbytné zmínky, poměrně nepočetné, o akcích německých a italských ponorek v Indickém oceánu stejně jako korzárských lodí na jiných vodních plochách než pouze v Atlantiku. Sám ale říká, že ani ta nejlepší knížka, sebevíce zdařilé literární dílo, neumí vyjádřit zarážející pravdu námořní války. Jak totiž lze zachytit pravdivé zážitky posledních chvil tisíců námořníků umírajících v tonoucích a hořících lodích, otřásaných výbuchy z děl? Jak zachytit poslední chvíle života posádek ponorek drcených výbuchy hlubinných pum nebo se dusících v pomalé agónii způsobené nedostatkem kyslíku v ponorce ležící na dně moře? Jak vyjádřit muka těch, kteří zmrzli nebo zemřeli hladem či žízní, byť se jim podařilo dostat do záchranného člunu nebo voru po ztroskotání jejich lodi?
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Kam zmizel zlatý poklad republiky: o tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi (2 vydání)

Stanislav Motl
česky
Celkové hodnocení:
Jak Československo muselo ještě mnoho let po válce platit zlatem západním spojencům za to, že naši vojáci mohli po jejich boku bojovat a umírat ve válce proti Hitlerovi. Kniha Stanislava Motla, jejíž součástí je bohatý obrazový materiál, včetně desítek autentických dokumentů, formou dynamické reportáže popisuje dramatické pátrání po osudech zlatého československého pokladu v nejrůznějších archivech u nás i v zahraničí. Popisuje také mnohá zajímavá setkání s pamětníky a zveřejňuje utajované zápisy z vleklých a dramatických jednání o navrácení československého měnového zlata, jež bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí USA a Velké Británii "daň za osvobození", do níž spadaly mimo jiné uniformy a výzbroj nejenom živých, ale i padlých vojáků, včetně bomb, které naši letci shodili na Německo. Příběh začíná v roce 1982, kdy na starém ruzyňském letišti usedly tři letouny TU104. Na palubě měly přes 18 tun čs. měnového zlata, přivezeného z Velké Británie. Zhruba 10 tun z tohoto množství bylo ve vzácných historických mincích. Celá tato operace byla tajná, veřejnost nesměla znát pravou podstatu toho, co tomu všemu předcházelo. Tajemství provází tuto operaci dodnes. Zejména na českém ministerstvu zahraničí, kde autor neměl možnost studovat mnohé dokumenty, týkající se toho, co vrácení zlata předcházelo. A vysvětlení? Česká veřejnost není prý údajně ještě zralá na to, aby celou transakci pochopila. Přesto se autorovi nakonec podařilo získat, zejména v zahraničí, často unikátní archivní materiály. Nejcennějším úlovkem jsou bezesporu podrobné zápisy z mezivládních jednání mezi Československem a Velkou Británií, které podle tvrzení archivářů na ministerstvu zahraničí podléhají dosud režimu utajení. Před pěti lety, opět tajně a ve vší tichosti, naše vláda a tehdejší vedení ČNB pod vedením guvernéra Tošovského, vyměnila drtivou většinu našeho zlatého pokladu, na který se skládaly celé generace, s Německem - za dluhopisy! Zlato, které bylo stejným symbolem jako třeba státní hymna či státní vlajka, zmizelo. Naši bankéři prodali také část zlatých mincí, jakými byly třeba svatováclavské tolarym jejichž cenu nelze ani vyčíslit. Dnes už tohle zřejmě nikoho nezajímá. Ani to, že ve jménu tohoto zlata umírali naši vojáci na všech frontách -- zapomenutí hrdinové, za jejichž hrdinství jsme museli po letech tvrdě zaplatit. V duchu rčení, že válka není nic jiného než obyčejný kšeft.
od 172 Kč
od 179 Kč
od 179 Kč
od 203 Kč
od 172 Kč
od 195 Kč
od 90 Kč
od 180 Kč
Meyer si přitom pomůže jedním trikem (ne všechna vypravěčská pásma se odehrávají v tomtéž čase) a v závěru trochu nadbíhá čtenářům, kteří si nepřejí…
Pavel Mandys, 27. října 2015, iLiteratura.cz
Knihu by si měly přečíst ty čtenářky, které nečekají jen happy end, ale mají rády dobře vystavěný příběh se zajímavou zápletkou. Autorčiným…
Tereza Zítková, 20. listopadu 2015, VašeLiteratura.cz
TOPlist