poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Související kategorie

Vybrané knihy z kategorie "Indočína"

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Koza, která žere hady: výpravy za původními obyvateli džunglí Kambodže a Kalimantanu (2 vydání)

Miroslav Nožina
česky
Celkové hodnocení:
Podvakrát jsme se vydali až do srdce džungle, abychom alespoň na chvíli přiložili prst na jeho slábnoucí tep. Poprvé to byly dipterokarpové pralesy severní Kambodže a příslušníci jejich horských kmenů – Kavetové, Braové, Tampuanové..., kteří zakládají svá malá políčka na plochách vykácené a vymýcené džungle. Podruhé se naším cílem staly deštné pralesy na Kalimantanu – indonéské části ostrova Borneo a původně lovecké skupiny kmenů Punanů a Merapů. Jednalo se o návštěvu dvou základních ekosystémů deštného pralesa a také dvou základních kultur obyvatel džungle. První expedice do Kambodže pro nás představovala určité formování názorů. Ta druhá na Kalimantan byla vyzrálejší v pohledech na problém i technickém zabezpečení, ale ne v akci. Končila bojem o přežití a únikem z jednoho z „hrobů bílého muže“. Naše sebevědomí terénních badatelů při ní dostalo řádně na frak. Filmy, které jsme v průběhu obou expedic natočili, vzbudily překvapivou pozornost veřejnosti. Při realizaci expedic se sešli biologové, etnologové, filmaři. Jejich prostřednictvím jsem objevil nový svět. Jako etnolog, člověk humanitně zaměřený, cestuji do Asie především za lidmi. Mé názory jsou tímto zaměřením značně ovlivněny – a omezeny. Pohled přírodovědců je naproti tomu jiný. Věci, které mě fascinují, vnímají mnohdy jenom jako nepříjemné zlo, které je odděluje od předmětu jejich hlavního zájmu – od zvířat, rostlin, kamení… prostě přírody. Během nekonečných diskusí a zavilých hádek nad interpretací jevů mi předkládali zcela nové přístupy k problémům. Ty se mnohdy zásadně lišily od mých dosavadních názorů. Zejména v tomto ohledu byl pro mě kontakt s nimi velmi obohacující. Nečekaně se mi tak odkryl zcela nový a neotřelý pohled na lidi a krajinu, ve které žijí, pomáhající mi zbavit se zažitých klišé. V životě by mě nenapadlo napínat sítě na odchyt ptáků a netopýrů nad páchnoucími stokami v centru Bangkoku, studovat ptáky hnízdící na římsách domů v těsné blízkosti lidí, identifikovat dávno vyhynulá zvířata na angkorských reliéfech či sledovat mýcení džungle při řekách očima zvířat násilně odříznutých od zdrojů vody. Krok za krokem jsem začal chápat vztah lidí, zvířat a rostlin v krajině jako jediný celistvý a neobyčejně křehký systém. Tropické deštné pralesy patří k největším bohatstvím naší planety. Přestože dnes pokrývají už jen pouhých šest procent zemského povrchu, nachází se zde asi polovina veškeré organické hmoty světa. Žije zde devadesát procent z jednoho a půl milionu doposud známých živočišných druhů. Odhaduje se, že dalších třicet milionů druhů věda doposud nezná. Do tohoto prostředí dnes razantně proniká moderní civilizace. Stále větší plochy pralesa zanikají pod náporem dřevařských společností a zemědělské výroby. Životní prostor, zejména velkých zvířat, se neustále zmenšuje a jejich počty klesají. Biologové odhalili i další významný fakt – areál rozšíření většiny pralesních druhů je velmi malý. Jejich složení se tu mění doslova na každém kroku. Řada druhů žije jen na nepatrném území pralesa – a už nikde jinde na světě. Není možné se proto utěšovat tím, že dostatečnou náhradou za vykácené pralesy mohou být rezervace či národní parky, v nichž zůstane jejich bohatství zachováno i pro příští generace. Každý úsek tropického pralesa je nenapodobitelným unikátem – a řadu rostlin a živočichů, kteří zmizeli spolu s pralesem, už nikdy nepoznáme. Můžeme jen planě spekulovat, kolik ze zaniklých druhů mohlo rozšířit naše znalosti v oblastech biologie, fyziologie či medicíny, posloužit k výrobě nových účinných léků. Podobně jako živočišné druhy pod náporem okolního světa zanikají i kultury lidí, kteří svůj osud spojili s tropickým pralesem. S divokými zvířaty ustupují stále hlouběji do džungle kmeny amazonských indiánů, afrických Pygmejů, obyvatel Nové Guineje, Indočíny, Bornea. Na světě už dnes nezbývá více jak dvanáct milionů lovců a sběračů džungle. Jejich kultury jsou materiálně chudé – bohatství, které vlastní, spočívá v obrovské sumě unikátních znalostí, které si předávají v neporušených řetězcích z generace na generaci. Tyto znalosti, které jim umožňují žít v souladu s přírodou, nemají nikde zaznamenány – nosí je v hlavách. Těch několik etnologů, kteří do jejich prostředí dokázali skutečně proniknout, stačilo zaznamenat jenom střípečky obrovského duchovního potenciálu, kterým disponují. Jsou-li generační řetězce přerušeny, kultury lidí džungle zanikají.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Bojovali a umírali v Indočíně: první vietnamská válka a Čechoslováci v cizinecké legii (2 vydání)

Ladislav Kudrna
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

V zajetí džungle: nejdelší válka 20. století (2 vydání)

Milan Syruček
česky
Celkové hodnocení:
První válka v Indočíně vypukla rok po skončení druhé světové války, když Ho Či Min vyhlásil Vietnamskou lidovou republiku. Skončila v květnu 1954, kdy Francie opouští Vietnam, ale již za tři roky později vypukne vnitřní konflikt, jenž vyústí v roce 1964 útokem na válečnou loď USA a skončí až v roce 1973 příměřím v Paříži. O pár let později se opět ve Vietnamu bojuje, tentokrát s čínskou armádou. Tyto války daleko překročily regionální rámec a znamenaly trauma jak pro asijskou, tak pro americkou i evropskou společnost. Kniha je prvním dílem, které se souhrnně zabývá válečnými konflikty v celé Indočíně – Vietnamu, Kambodži a Laosu. Popisuje francouzskou a čínskou expanzi, ale těžištěm díla je americko-vietnamský konflikt. Byla to první válka v americké historii, kterou USA prohrály, byť se jí postupně účastnilo na deset milionů amerických vojáků. Také první válka, která se stala lakmusovým papírkem svědomí světa – žádný jiný konflikt tolik neovlivnil světové veřejné mínění, zejména mladou generaci. A přece si Milan Syruček, známý publicista a autor literatury faktu, klade otázku: Byl vůbec nutný? Při procházce dnešní Hanojí si připomíná okamžiky, kdy Ho Či Min nabízel Američanům tu spolupráci, k níž se dospělo v současnosti. Autor popisuje méně známé a neznámé stránky konfliktu. Vychází z poznatků, které získal z četných rozhovorů s politiky, diplomaty, přímými svědky a také za svých návštěv této oblasti jak během války, tak po jejím skončení. Kniha není suchým výčtem historických faktů, ale živým až dobrodružným vyprávěním.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Bitva cizinecké legie: Điên Biên Phú (1 vydání)

Michal Odstrčil
česky
Celkové hodnocení:
Tato kniha popisuje hrdinné francouzské obránce, především ale příslušníky Francouzské cizinecké legie, v nejhorší bitvě novodobých dějin kdesi uprostřed indočínské džungle: Dien Bien Phu. Všichni vojáci, kteří tato nesmyslná jatka přežili, byli samozřejmě zranění, vyčerpaní únavou a nemocemi jako byly malárie, ameboidní úplavice a různé žloutenky a přesto museli v tomto stavu čelit dalším nástrahám. Byly to pochody do zajateckých táborů horským terénem a uprostřed monzunových dešťů, z nichž nejdelší měřil asi 900km. Během vyčerpávajících pochodů dostávali zajatci od Dien Bien Phu jen malou hrst rýže denně a každých deset dnů jako příděl deset arašídů. Na strastiplné "cestě smrti" zemřelo na následky zranění, úplného vyčerpání, hladu a vražedného klimatu více vojáků jako v samotné bitvě. Pokud legionáři přežili i tento "pochod smrti", čekal je život v zajateckých táborech, kde se často stávali oběťmi sadistických dozorců, kteří zajatce mučili, bili a nechali hladovět jen pro své potěšení, a to vše vlastně jenom proto, že tito lidé provedli ten nejodpornější zločin: prohráli válku. Tato kniha je otřesným svědectvím mužů, kteří peklo v indočínské džungli přežili a jejím cílem je připomenout si znovu hrdinné muže, aby nebyli nikdy zapomenuti, protože pokud zapomeneme na to , co se v minulosti stalo, tak se historie bude vždy opakovat. Po člověku by mělo v životě zbýt totiž něco víc než jen náhrobní kámen.
od 172 Kč
od 179 Kč
od 180 Kč
od 203 Kč
od 195 Kč
od 90 Kč
Je lidská společnost jedno velké divadelní představení? Přední norský spisovatel Dag Solstad pohlíží v románu s názvem Jedenáctý román, kniha osmnáct…
Marek Šindelka, 17. listopadu 2013, art.iHNed.cz
Kniha Arnošta Vašíčka nezklame, i když nepřináší informace, které by se v dnešní době daly označit za převratné. Je těžké přijít v situaci, kdy každé…
Jiří Lojín, 23. dubna 2015, VašeLiteratura.cz
TOPlist