poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Související kategorie

Vybrané knihy z kategorie "politici"

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Vladař (17 vydání)

Niccolo Machiavelli
česky
Celkové hodnocení:
Vladař je nejvýznamnějším Machiavelliho dílem, které napsal již v roce 1513, ale vyšlo až po jeho smrti, roku 1532. Věnováno bylo rodu Medicejských (konkrétně „vznešenému Lorenzovi Medicejskému“). Autorovi šlo především o sjednocení Itálie, o jednotný stát, který by byl spravován moudrým vládcem, jenž by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země, a v zájmu této věci bylo Machiavellimu jedno, stane-li se tak formou republiky, nebo autokracie. Jako vzor vladaře Machiavellimu posloužil neúprosně vládychtivý Cesaro Borgia. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé a morálky moci – vedla k tomu, že byl Machiavelli označen za cynika, jde ale spíše o zlom v pojetí vládnutí: vládce už není služebníkem Božím, je služebníkem státu (termín, který prvně použil právě Machiavelli). Útlý spis o 26 kapitolách je klíčovým dílem, které obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci, a stal se základem děl dalších teoretiků moci. Přestože se Machiavelli věnuje hospodářské stránce vládnutí málo, jeho poučení, že dobrý vládce má zajistit, „aby se nikdo nebál zvelebovati majetek z obavy, že mu bude odňat, nebo si otevřít dílnu ze strachu před daněmi“, není zřejmě „vládci“ doceněno dodnes, patrně na rozdíl od myšlenky, že „lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá“. Celým dílem se pak vine základní myšlenka: totiž že by člověk měl spoléhat pouze na své síly.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Volá Londýn (8 vydání)

Jan Masaryk
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Světová revoluce: za války a ve válce 1914-1918 (8 vydání)

Tomáš Garrigue Masaryk
česky
Celkové hodnocení:
Světová revoluce je poslední velkým spisem T. G. Masaryka a v jistém smyslu bilancí jeho celoživotních ideově politických východisek, postojů a snah. Podává memoárové svědectví o autorově činnosti v čele československého zahraničního odboje za první světové války, o peripetiích zápasu za samostatnou Československou republiku, ale obsahuje i jeho dějinně filosofické, politologické a státovědecké úvahy o charakteru světové války a historických změn, které způsobila, o myšlenkových a politických koncepcích, jež se v ní střetly, o poválečném uspořádání světa i o ideji a poslání nově vzniklého československého státu. Masaryk zaznamenává podstatné události a děje, jichž se aktivně účastnil, a vedle vlastní role se snaží hodnotit i úlohu dalších odbojových protagonistů. Válku analyzuje jako boj demokracie s teokracií, státotvorné ideje národního sebeurčení s aristokraticko-dynastickým pojetím státu, zabývá se rozdílem mezi válkou útočnou a obrannou, zamýšlí se nad zásadami mírových vztahů mezi státy, nad mravní převýchovou národů i různými národními kulturami a jejich kriterii lidství. Formuluje též základy československé státní filosofie a v závěrečném oddíle knihy vykládá a objasňuje svoji koncepci demokracie a humanity. Světová revoluce vyšla poprvé v červenci 1925 a vzbudila značný ohlas – kladný i polemický – jak v Československu, tak v zahraničí. V meziválečném období se dočkala ještě dvou českých (v roce 1930 a 1936 – s dotiskem roku 1938) a řady cizojazyčných vydání; na další českou reedici pak čekala téměř sedmdesát let. Současné, v pořadí čtvrté vydání, realizované v rámci Spisů T. G. Masaryka a připravené prof. dr. Jindřichem Srovnalem, má charakter kritické edice. V obsáhlé ediční poznámce přehledně shrnuje historii vzniku díla, ohlasy jeho prvního českého vydání i některých překladů a poté zachycuje textové rozdíly mezi jednotlivými českými edicemi. Přináší též podrobné vysvětlivky k celému spisu a obsahuje rozsáhlý jmenný rejstřík s řadou detailních biografických údajů.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Životopisy slavných Řeků a Římanů (8 vydání)

Plútarchos
česky
Celkové hodnocení:
Druhý svazek Plútarchových srovnávacích životopisů obsahuje osm dvojic řecko-římských včetně čtyř životopisů dochovaných samostatně. Předchozí svazek Životopisy slavných Řeků a Římanů I jich pojal čtrnáct, resp. patnáct. Z původního plútarchovského souboru se ztratil jen zlomek: jedna dvojice (Epameinóndás a Scipio Africký) a autorova předmluva. Srovnáním slavných osobností – řecko s římskou – chtěl Plútarchos dospět k pochopení minulosti. Velká historie byla již napsána historiky zvučných jmen a on s nimi nechtěl soupeřit, notabene líčit činy a události, které již popsali jiní. Rozhodl se soustředit na povahu osob a způsob jejich jednání a myšlení, jež z nich učinily hybné síly dějin a pro jejichž pochopení shromáždil a sepsal údaje, které obecně unikly ostatním. Vybral si takové osobnosti, na kterých jeho historické reflexe nejpřesvědčivěji vyjadřují záměr výchovného působení, a pro porozumění zvolil princip analogie. Biografii, přehledně uspořádanou a rozčleněnou, pokládal za optimální žánr a nástroj k porozumění a svou fabulační schopností z ní vytvořil svižný esej. Obdobími, z nichž se rekrutuje největší počet biografických protagonistů, jsou klasická doba Athén, první století helénismu a z Říma doba občanských válek. Výběrem demonstroval Plútarchos svůj názor na řeckou a římskou historii a vytvořil galerii, v níž je pominuto to, o čem rozhodl, že má být pominuto. Z jeho srovnání pak lépe vycházejí spíše Řekové jako iniciátoři ušlechtilých myšlenek a představitelé státnických a morálních ctností. Svou monumentální syntézou bohaté a složité kulturní tradice Plútarchos zpracoval obrovské dědictví klasické historiografie, podobně jako ve svých dílech filozoficko-etických popularizoval a nově interpretoval platónskou filozofii. Na cestě klasického myšlení mu náleží významné místo, neboť "přemostil" rozháranou etapu přechodu ke křesťanství. Pro toto se jeho dílo těšílo nesmírné oblibě u byzanstských učenců a následně u evropských vzdělanců. Bylo zdrojem inspirace mnoha renesančním a novověkým autorům a čte se dodnes. Doslov napsal Josef Češka.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Politologie: základy společenských věd (7 vydání)

Roman David
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Moje paměti (6 vydání)

Radola Gajda
česky
Celkové hodnocení:
Střet českých legií s rodící se bolševickou mocí. Enfant terrible české meziválečné politiky přichází na svět 14. února 1892 v Kotoru jako Rudolf Geidl. Za první světové války velí 7. pluku československých legií v Rusku a na konci války aktivně bojuje s Rudou armádou. V září 1918 se stává generálem a mezi lety 1918-1919 působí v sibiřské monarchistické armádě admirála Kolčaka. Po skončení války vystuduje francouzskou Vysokou válečnou školu a jeho kariéra v Československé armádě vrcholí roku 1926, kdy se stává se náčelníkem hlavního armádního štábu. Ještě téhož roku je však za své postoje proti Masarykově skupině Hradu a za přípravu státního převratu degradován a propuštěn z armády. V roce 1926 je u nás podle vzoru italských fašistů založena Národní obec fašisticka (NOF), jejímž předsedou se stává právě Gajda. Strana následně hledá inspiraci i u polských „pilsudčíků“ a také u německých nacistů, i když později nastává takzvané protiněmecké období - Gajda chce Němce z Československa vystěhovat, nebo je navrhuje umístit do koncentračních táborů. V lednu roku 1933 dochází v Brně k tzv. židenickému puči. Několik desítek místních fašistů pod velením Ladislava Kobzinka přepadá židenická kasárna s cílem vyvolat protistátní převrat. Akce však končí fiaskem - zatčen je i Gajda, který s pučisty udržoval kontakt a v případě úspěchu měl svrhnout Masaryka a nastolit v zemi diktaturu. Gajdu je potrestán šesti měsíci těžkého vězení; ostatní pučisté na tom jsou nesrovnatelně hůře, například Kobzinek dostal 12 let.Těsně před vypuknutím války stojí Radola Gajda v pozadí dalšího převratu, namířenému proti prezidentu Háchovi , který Gajdu před nedávnem dokonce rehabilitoval. Národní obec fašistická vidí jako budoucí hlavu státu Gajdu, demonstrace na plánovaná na 14. 3. 1939 však nedokáže vzbudit zájem občanů. Gajda usiluje o post předsedy Českého národního výboru, který by se mohl v následující době stát protektorátní vládou. Místo předsedy výboru nakonec získá, ale Němci se soustřeďují na kruhy kolem prezidenta Háchy, takže Gajdova politická kariéra končí. Nepodaří se mu uspět ani v Národním souručenství. Po válce je odsouzen na dva roky, ale po započítání vazby, kde vinou nelidského zacházení téměř přišel o zrak, je téměř ihned propuštěn. Život tohoto pozoruhodného dobrodruha končí v Praze, 15. 4. 1948.
od 172 Kč
od 179 Kč
od 210 Kč
od 255 Kč
od 195 Kč
od 239 Kč
od 188 Kč
od 172 Kč
V knize Lídři jedí poslední naleznete řadu podnětných myšlenek, které autor ilustruje na úspěchu a pádu mnoha známých společností. K vysvětlení své…
Zuzana Tomášková, 22. dubna 2015, VašeLiteratura.cz
Solange Bied-Charreton (päť rokov viedla literárny blog, potom sa venovala internetovému marketingu) je verná tradícii francúzskeho literárneho…
Ľubomír Jaško, 26. října 2014, sme.sk
TOPlist