poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Související kategorie

Vybrané knihy z kategorie "plánky"

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Kréta (12 vydání)

Klaus Bötig
česky
Celkové hodnocení:
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Rhodos (8 vydání)

Klaus Bötig
česky
Celkové hodnocení:
Jeden ostrov, dvě tváře. Není žádný problém strávit celé prázdniny v trojúhelníku hotel, pláž a diskotéka. Stejně tak jednoduché je ale putování od vesnice k vesnici, od kláštera ke klášteru, při němž zapomenete, že Rhodos je po Krétě nejvýznamnějším prázdninovým ostrovem Egejského moře. Rhodos je součástí Dodekánu neboli Dvanáctiostroví, čítajícího dvanáct ostrovů před jihozápadním pobřežím Turecka. Ve skutečnosti je ostrovů devatenáct a všechny jsou obydlené. Rhodos je největší (1398 km2, asi 70 000 obyv.), město Rhodos se 44 000 obyvateli je pak správním centrem celého souostroví, nad nímž po staleté nadvládě cizích mocností od roku 1947 znovu vlaje helénská vlajka. Nicméně sever ostrova je dnes opět v rukou cizinců, přinejmenším na pár měsíců v roce. Vedle hotelů, restaurací, diskoték a krámků se suvenýry se za hradební zdí prostírá stará část Rhodu, město světového kulturního dědictví s pozůstatky dob antických, křižáckých a východořímských. Bohatství minulých dob zde najdete na každém kroku. Z byzantské epochy, která skončila r. 1453, pocházejí četné kostely, kapličky a kláštery. Zdejší mniši a jeptišky prokazují svým hostům často zvláštní pohostinnost, s níž se však cestovatelé setkávají i vně klášterních zdí. V každém případě poznáte původní řecký způsob života lépe na jihu ostrova, v turisticky zatím nepříliš dotčených vesnicích a obcích jako Kattavía, Asklípion nebo Síana, než na rušném a hlučném severu. Nejkrásnější pláže najdete na dosud venkovském východním pobřeží. Turistickým centrem je památkově chráněný Líndos, jehož 1000 obyvatel čelí v sezóně osminásobnému počtu turistů. To je cena za pravidelné příjmy. Vždyť existence mnoha jiných vesnic je ohrožena nedostatkem. Přitom však tento kopcovitý ostrov (200–600 m n. m.) není chudý: v časném létě se utápí v moři květů, ovoce, zeleniny a vína je zde dostatek, a dokonce i rybolov ještě stále vynáší.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Sardinie (6 vydání)

Friederike von Bülow
česky
Celkové hodnocení:
"Sardinii není na světě rovno" - to napsal o druhém největším ostrově ve Středozemním moři D. H. Lawrence roku 1919. A nejen ostrov, ale i jeho obyvatelé jsou jedineční. Jejich fascinující neústupná pýcha se snoubí se vstřícnou pohostinností a uvolněností. Ani v prázdninových letoviscích nemizí Sardům úsměv z tváří - a to nejen proto, že turistický ruch je dodnes jediným kvetoucím hospodářským odvětvím. Ostrované vítají cizince a zajímají se o to, jak jiní žijí a smýšlejí. Zdá se, že politikové potenciál turistického ruchu podceňují a nijak nepodporují jeho rozvoj. Pro hospodářský rozvoj ostrova to není dobré - pro cestovatele, kteří zde hledají únik před přelidněnými prázdninovými letovisky, je to naopak skvělé. Na pobřeží o délce 1800 km nenajdete téměř žádné - až na Costa Smeralda a Alghero - bašty masového prázdninového odpočinku. Místo toho jsou na svazích rozesety útulné vesničky, v nichž se často turisté a místní dávají do přátelského rozvoru při večerní procházce na místním náměstíčku. Kromě "sladkého života", zářivého slunce, dlouhých písečných pláží a malebných zátok však Sardinie nabízí mnohé kulturní zajímavosti a památky. Před 3000 lety odolávali Sardové nájezdům nepřátel v kamenných obranných věžích, zvaných nuraghy. Těchto "kastelů" z doby kamenné mělo být na ostrově až 7000 a dodnes výrazně utvářejí vzhled ostrova. Nesmíme však zapomenout ani na fénické sídliště Tharros z 8. století př. n. l., jež bylo později přestavěno Římany - ani na více než 100 románských kostelů, gotických kaplí a na katedrálu Santa Maria. Ačkoliv ostrov dodržuje tradiční siestu, mládež se prohání ulicemi na kolečkových bruslích a cappuccino a chianti najdete na každém nápojovém lístku, nelze jej srovnávat s italskou pevninou. Mezi Janovem a severním výběžkem ostrova neleží jen 13 hodin plavby trajektem, nýbrž snad celé světy a věky.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Berlín (5 vydání)

Gisela Buddée
česky
Celkové hodnocení:
Největší německé město bylo vždy rádo středem pozornosti. A jako hlavní město sjednoceného Německa skutečně přitahuje novou vlnu zájmu. Už jeho geografická poloha mezi Bonnem a Varšavou se zdá symbolická: Bonn je spojnicí se západem, za Varšavou začíná „divoký Východ“. Berlín leží přesně uprostřed mezi nimi, tedy ve spravedlivé vzdálenosti. Tyto faktory rozeznali podnikatelé a investoři již záhy po pádu berlínské zdi. V euforii ze stěhování státních úřadů z Rýna na Sprévu vznikl nový pojem „Berlínská republika“ – jako by obnovené město chtělo vzít vítr z plachet celému zbytku státu. Ve skutečnosti to v nervózní metropoli není s kulturou, vědou a technikou nijak slavné. Pro Berlín je spíše příznačná rozmanitost a jí odpovídající mnohonárodnost – město se rychle učí zacházet se vším novým a cizím. Nové tří a půl milionové město už nejsou staroslavné „Athény na Sprévě“, i přes jedinečné množství muzeí. Jeho novým zákonem je změna. Toho si musí být vědomi všichni, kdo pozorují nové zrození města: třeba při procházce „novou“ čtvrtí Mitte na náměstích Potsdamer nebo Leipziger Platz, v diplomatické čtvrti v Tiergartenu nebo ve vládních čtvrtích na nábřežích Sprévy. Mrakodrapy změní siluetu City West v okolí Ku'dammu a Gedächtniskirche i kolem východního Alexanderplatzu. Při veškeré výstavbě však stále platí, že Berlín je také zeleným městem s rozsáhlými parky, promenádami a vodními plochami. Říká se, že věhlasné berlínské kari párečky a kvasnicové pivo už pijí jenom turisté, což sice není pravda, ale přesto některá turistická lákadla města mizí. Co však určitě zůstane, je „nejhezčí berlínské náměstí“ Gendarmenmarkt, bulvár Unter den Linden s Braniborskou bránou a obnoveným zámkem. Večer z těchto historických kulis dýchá život – pozůstatek císařského Pruska.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Vídeň (5 vydání)

Christian Eder
česky
Celkové hodnocení:
Vídeňské dortíky a sachry, lipicáni, vídeňský šarm a útulnost: to bylo vše, co Evropa věděla o rakouském hlavním městě – a co na ní milovaly miliony turistů. Téměř padesát let byla Vídeň městem v nejvýchodnějším cípu západního světa. Za Vídní už byla jen železná opona. Vídeň sice nebyla zapomenuta, ale ve srovnání s rytmem doby, s módními trendy londýnské nebo newyorkské scény zůstávala poněkud pozadu. Zatímco jiná světová velkoměsta se stávala moderními metropolemi, Vídeň zůstala staromódní a šarmantní, ačkoliv se na mnohých místech drolila, rezivěla a rozpadávala se. Ale železná opona padla. Vídeň už není na „kraji světa“ znovu se stala dunajskou metropolí v srdci Evropy, proměnila se „místní velitelství multimilionářů“. Vídeň se dala do gala, upravila se a stala se z ní žijící diva s často probíraným kulturním programem a nočním životem, jenž patří k těm nejvzrušujícím ve Starém světě. Zachovala si však své charisma, zřejmě proto, že je to mnohonárodnostní město, jehož české, srbské, maďarské a židovské kořeny nelze přehlédnout. Navíc je tavícím kotlem uměleckých děl nejrůznějších stylů a epoch. Ve Vídni se v harmonickém celku snoubí nejrůznější protiklady: středověký kostel sv. Ruprechta s gotickým Svatoštěpánským dómem, se styly pětisetletého císařského dvora, s vrcholně barokními zámky Belvederem a Schönbrunnem, se secesními paláci i kancelářskými baštami UNO-City. Pláže na Donauinselu se střídají s úrodnými vinicemi, skvostné kavárny a restaurace v centru města s tmavými ošuntělými putykami v okrajových čtvrtích. Vídeň našla po pádu Východního bloku cestu k ostatním evropským metropolím, otevřela se světu, ale dokázala si zachovat i svůj starý, morbidní šarm dávných staletí a lesk slavných dějin. Zůstaly fiakry na hradním nádvoří – a přeslazené dorty v kavárnách.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Mallorca (5 vydání)

Niklaus Schmid
česky
Celkové hodnocení:
Možná, že přitažlivost tohoto „magnetu Středomoří“ tkví ve skutečnosti, že Mallorca je vlastně jakýmsi maličkým samostatným kontinentem. Zdá se, že ostrov nabízí každému návštěvníkovi to, po čem právě touží: třeba pěší výlety v horském pásmu Serra Tramuntana na severozápadě, s temnými stržemi a idylickými usedlostmi, nebo luxusní dovolenou na fince na mallorském panském sídle, anebo jeden dlouhý mejdan v mnoha lokálech, klubech a diskotékách v turistických letoviscích v okolí Palmy de Mallorca. A nakonec to, po čem baží snad všichni bez rozdílu: slunce a pláže s průzračnou vodou. Ano, Mallorca je tím správným místem pro letní dovolenou pro všechny: pro španělského krále Juana Carlose je dostatečně luxusní, pro obyčejného kancelářského zaměstnance je dostatečně levná. „Dokážeš-li snést ráj, přijeď na Mallorku“, napsala americká spisovatelka Gertrude Steinová v dopise jednomu svému příteli. Útok na „ráj“ se započal na přelomu 19. a 20. století, kdy v přístavu v Palmě přistála loď S.M.S. Victoria s první skupinkou návštěvníků na palubě. Roku 1935 už to bylo 50 000 turistů, a ten největší kolotoč přišel v padesátých letech. Od té doby počet turistů stále roste: všichni chtějí spatřit „Prozářený ostrov“, „La Luminosa“, jak domorodci Mallorcu nazývají pro její průzračně čistý vzduch. Na vrcholu sezóny je na ultramoderním, teprve nedávno vystavěném letišti Son Sant Joan skutečně živo: 800 příletů a odletů denně. V roce 1999 padl nový rekord – 18 milionů cestujících. A přitom méně by bylo jistě více, a to jak pro turisty, tak pro domácí. Neboť domorodci jsou v současné době konfrontováni i s negativními stránkami rozvoje turismu, jakými jsou nedostatek vody, hory odpadků, problémy s drogami. Na druhé straně zaručuje turistický ruch Mallorčanům nejnižší míru nezaměstnanosti z celého Španělska a Evropanům zase prázdninový ráj, vzdálený jen dvě či tři hodiny letadlem.
od 152 Kč
od 179 Kč
od 152 Kč
od 203 Kč
od 172 Kč
od 195 Kč
od 90 Kč
od 191 Kč
Ač nejsem přímo obdivovatelem Joy Fieldingové, Potok stínů u mě zvítězil na celé čáře. Je to skvělé čtení a výborná zábava, která vás bude nutit číst…
Sabina Huřťáková Hašková, 31. ledna 2014, VašeLiteratura.cz
Dle autorova zvyku román začíná úvodem z historie, kdy se dozvíme, co se vlastně stalo s Attilou. Další kapitola nás už zavádí do současnosti.…
Pavla Sklenářová, 17. června 2014, VašeLiteratura.cz
TOPlist