poličky:
seznamy pro všechny:
seznamy jen pro mě:
přidat seznam

Autorovy knihy se nachází v těchto kategoriích

Knihy od autora Miroslav Nožina

Zobrazit

Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Koza, která žere hady: výpravy za původními obyvateli džunglí Kambodže a Kalimantanu (2 vydání)

česky
Celkové hodnocení:
Podvakrát jsme se vydali až do srdce džungle, abychom alespoň na chvíli přiložili prst na jeho slábnoucí tep. Poprvé to byly dipterokarpové pralesy severní Kambodže a příslušníci jejich horských kmenů – Kavetové, Braové, Tampuanové..., kteří zakládají svá malá políčka na plochách vykácené a vymýcené džungle. Podruhé se naším cílem staly deštné pralesy na Kalimantanu – indonéské části ostrova Borneo a původně lovecké skupiny kmenů Punanů a Merapů. Jednalo se o návštěvu dvou základních ekosystémů deštného pralesa a také dvou základních kultur obyvatel džungle. První expedice do Kambodže pro nás představovala určité formování názorů. Ta druhá na Kalimantan byla vyzrálejší v pohledech na problém i technickém zabezpečení, ale ne v akci. Končila bojem o přežití a únikem z jednoho z „hrobů bílého muže“. Naše sebevědomí terénních badatelů při ní dostalo řádně na frak. Filmy, které jsme v průběhu obou expedic natočili, vzbudily překvapivou pozornost veřejnosti. Při realizaci expedic se sešli biologové, etnologové, filmaři. Jejich prostřednictvím jsem objevil nový svět. Jako etnolog, člověk humanitně zaměřený, cestuji do Asie především za lidmi. Mé názory jsou tímto zaměřením značně ovlivněny – a omezeny. Pohled přírodovědců je naproti tomu jiný. Věci, které mě fascinují, vnímají mnohdy jenom jako nepříjemné zlo, které je odděluje od předmětu jejich hlavního zájmu – od zvířat, rostlin, kamení… prostě přírody. Během nekonečných diskusí a zavilých hádek nad interpretací jevů mi předkládali zcela nové přístupy k problémům. Ty se mnohdy zásadně lišily od mých dosavadních názorů. Zejména v tomto ohledu byl pro mě kontakt s nimi velmi obohacující. Nečekaně se mi tak odkryl zcela nový a neotřelý pohled na lidi a krajinu, ve které žijí, pomáhající mi zbavit se zažitých klišé. V životě by mě nenapadlo napínat sítě na odchyt ptáků a netopýrů nad páchnoucími stokami v centru Bangkoku, studovat ptáky hnízdící na římsách domů v těsné blízkosti lidí, identifikovat dávno vyhynulá zvířata na angkorských reliéfech či sledovat mýcení džungle při řekách očima zvířat násilně odříznutých od zdrojů vody. Krok za krokem jsem začal chápat vztah lidí, zvířat a rostlin v krajině jako jediný celistvý a neobyčejně křehký systém. Tropické deštné pralesy patří k největším bohatstvím naší planety. Přestože dnes pokrývají už jen pouhých šest procent zemského povrchu, nachází se zde asi polovina veškeré organické hmoty světa. Žije zde devadesát procent z jednoho a půl milionu doposud známých živočišných druhů. Odhaduje se, že dalších třicet milionů druhů věda doposud nezná. Do tohoto prostředí dnes razantně proniká moderní civilizace. Stále větší plochy pralesa zanikají pod náporem dřevařských společností a zemědělské výroby. Životní prostor, zejména velkých zvířat, se neustále zmenšuje a jejich počty klesají. Biologové odhalili i další významný fakt – areál rozšíření většiny pralesních druhů je velmi malý. Jejich složení se tu mění doslova na každém kroku. Řada druhů žije jen na nepatrném území pralesa – a už nikde jinde na světě. Není možné se proto utěšovat tím, že dostatečnou náhradou za vykácené pralesy mohou být rezervace či národní parky, v nichž zůstane jejich bohatství zachováno i pro příští generace. Každý úsek tropického pralesa je nenapodobitelným unikátem – a řadu rostlin a živočichů, kteří zmizeli spolu s pralesem, už nikdy nepoznáme. Můžeme jen planě spekulovat, kolik ze zaniklých druhů mohlo rozšířit naše znalosti v oblastech biologie, fyziologie či medicíny, posloužit k výrobě nových účinných léků. Podobně jako živočišné druhy pod náporem okolního světa zanikají i kultury lidí, kteří svůj osud spojili s tropickým pralesem. S divokými zvířaty ustupují stále hlouběji do džungle kmeny amazonských indiánů, afrických Pygmejů, obyvatel Nové Guineje, Indočíny, Bornea. Na světě už dnes nezbývá více jak dvanáct milionů lovců a sběračů džungle. Jejich kultury jsou materiálně chudé – bohatství, které vlastní, spočívá v obrovské sumě unikátních znalostí, které si předávají v neporušených řetězcích z generace na generaci. Tyto znalosti, které jim umožňují žít v souladu s přírodou, nemají nikde zaznamenány – nosí je v hlavách. Těch několik etnologů, kteří do jejich prostředí dokázali skutečně proniknout, stačilo zaznamenat jenom střípečky obrovského duchovního potenciálu, kterým disponují. Jsou-li generační řetězce přerušeny, kultury lidí džungle zanikají.
Mé hodnocení:
Přidat do knihovnypřidat

Mandragora, morfin, kokain: drogový problém v českých zemích v dobách habsburské monarchie a v předválečném Československu (1 vydání)

česky
Celkové hodnocení:
Publikace je zaměřena na počátky moderního zneužívání drog v českých zemích a na psychoaktivní látky, které významně ovlivňují i současnou drogovou scénu - tedy na kanabinoidy, opiáty a kokain.Užívání drog tvoří nedílnou součást středoevropské kultůry již od pravěku, avšak konzumace haluciogenních látek obsažených v různých rostlinách ( především máku a konopí) zůstávala po celý středověk a ranný novověk okrajovým jevem. Požitkové užívání se soustředilo na alkoholové drogy, s nimiž souvisí rozvoj tradiční pijácké kultůry. Na tyto širší historické souvislosti a impulsy ( lidové léčitelství, černá magie a čarodějnictví, alchymie, herbáře a počátky moderní botaniky) upozorňuje úvodní část monografie ( I. Počátky drogového problému v českých zemích). "Moderní" formy abúzu drog jsou sledovány od druhé poloviny 19. století, kdy byly ny českém území poprvé zaznamenány případy opiofagismu (pití opiové tinktury) a závislosti na morfinu. Až do rozpadu Rakouska-Uherska nebylo zneužívání drog považováno za vážnou společenskou hrozbu. Tyto názory mnohdy přetrvávaly i po roce 1918. kdy se československo v souvislosti s prudkým nárůstem kokainismu stalo mejen zavedeným drogovým odbytištěm, ale i důležitou tranzitní zemí při nelegálním mezinárodním obchodu s drogami. Jednotlivé, do niž je tato část práce rozdělena (II. Plody průmyslové revoluce, III. Drogy v nezávislém Československu)., vždy obsahují rozbor mezinárodní situace, která drogové prostředí v českých zemích významně ovlivňovala, popis a analýzu české drogové scény v daném období, rozbor legislativních a administratifních opatření ze strany státních orgánů a přehled nejduležitějších drogových případů a záchytů. snahou autorů bylo na základě často dosud nepublikovaných materiálů poskládat složitou mozaiku českého světa drog před druhou světovou válkou a postihnout hlavní trendy a fenomény, které nezřídka ovlivňují vývoj drogové scény v České republice i v současnosti.

Miroslav Nožina (9 knih)

Narozen 16. 8. 1962 v Roudnici nad Labem. PhDr., etnolog, novinář, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Práce k tematice politické antropologie, vývoje v asijsko-tichomořské oblasti, drog.
Narození: 1962
Jsou světla, která nevidíme je válečný román. Nebo spíš román o lidech ve válce, o tom, jak si i v nejkrutějších dobách zachovat kapku lidskosti.…
Alena Slezáková, 27. září 2015, iDnes.cz
TOPlist